Cílem této bakalářské práce je porovnat fyzické a tělesné dispozice dvou sportovců, paraplegika, sportovece na handbiku, a vrcholového cyklisty, a analyzovat vliv jejich specifických tréninkových režimů na tělesnou složení, fyziologické parametry a výkonnost. Práce se zaměřuje na komplexní vyšetření a porovnání výsledků z různých vyšetřovacích metod. Metodika práce zahrnovala bioimpedanci, segmentální analýzu svaloviny, spirometrii, spiroergometrii a nepřímou kalorimetrii. Těmito metodami bylo získáno detailní měření tělesného složení, plicních funkcí, aerobního výkonu a energetického metabolismu u obou sportovců. Výsledky vyšetření ukázaly významné rozdíly mezi sportovci. Cyklistova vyšší svalová hmotnost a vyšší hodnoty aerobního výkonu naznačují přizpůsobení jeho těla a tréninkového režimu cyklisty. Paraplegik, přestože je hendikepovaný a trénuje na handbiku, dosáhl významných výkonů a ukázal adaptaci svého těla na tento specifický sport. Porovnání výsledků s obecnými předpoklady pro dané sportovní disciplíny ukázalo, že oba sportovci vykazují výjimečné tělesné a fyziologické parametry, které jsou klíčové pro dosažení vysoké výkonnosti ve svých sportech. Tyto výsledky podporují důležitost specifického tréninkového režimu a jeho přizpůsobení individuálním potřebám a podmínkám sportovců. Závěry této bakalářské práce poukazují na významné rozdíly mezi sportovci na handbiku a vrcholovými cyklisty v jejich fyzických a tělesných dispozicích. Tyto rozdíly jsou ovlivněny specifickým tréninkem, adaptací těla na konkrétní sportovní disciplínu a individuálními faktory. Porozumění těmto rozdílům je klíčové pro efektivní tréninkový plán, optimální výkonnost a zdraví sportovců. Hanbiker, paraplegik trénující na handbiku, projevil významné adaptační změny ve fyziologických parametrech ve srovnání s cyklistou, který je silničním cyklistou bez hendikepu. Během spiroergometrických testů byly u hanbikera zaznamenány nižší hodnoty parametrů, jako je absolutní hodnota objemu kyslíku (V'O2) a relativní hodnota objemu kyslíku vzhledem k hmotnosti (V'O2/kg), tepová frekvence (TF) a pracovní zátěž (WR). Tato zjištění naznačují omezenou schopnost hanbikera generovat výkon v porovnání s cyklistou. Výsledky bioimpedance ukázaly rozdílné složení tělesného složení mezi oběma sportovci. Hanbiker vykazoval vyšší procento tělesného tuku a nižší hmotnost kosterních svalů ve srovnání s cyklistou. Tato odlišnost může být důsledkem jak hendikepu, který ovlivňuje svalovou hmotu a metabolismus, tak i specifického tréninku na handbiku. Naopak, cyklista projevil vyšší hodnoty svalové hmoty a nižší procento tělesného tuku, což je pravděpodobně výsledek jeho tréninku zaměřeného na silniční cyklistiku. Segmentální analýza svaloviny ukázala nerovnoměrné rozložení svalové hmoty u obou sportovců. U paraplegika byly zaznamenány nižší hodnoty svalové hmoty v pažích a nohách ve srovnání s cyklistou. Toto rozložení svalové hmoty je opět pravděpodobně důsledkem jeho hendikepu a specifického tréninku na handbiku, který ovlivňuje rozvoj svalové hmoty v různých částech těla. Výsledky měření bazálního metabolismu pomocí nepřímé kalorimetrie potvrdily výrazný rozdíl mezi oběma sportovci. Cyklista vykazoval vyšší hodnoty klidového metabolismu než hanbiker, jak pomocí metody InBody, tak i nepřímé kalorimetrie. To naznačuje, že cyklista má vyšší energetické požadavky na udržení bazálního metabolismu než hanbiker. Tento rozdíl může být důsledkem jejich odlišného tréninkového režimu a fyzických aktivit. Při porovnání výsledků s obecnými předpoklady pro vrcholové cyklisty lze konstatovat, že cyklista projevuje vysokou úroveň fyzických parametrů, jako je vytrvalost, aerobní kapacita a energetické požadavky, které jsou typické pro vrcholové cyklisty. Naopak, hanbiker se vyznačuje adaptací na svůj hendikep a přizpůsobením svého tréninku na handbiku. I přes omezení výkonu v porovnání s cyklistou, dosahuje hanbiker respektovatelných výkonů, což svědčí o jeho odhodlání a schopnosti překonávat překážky.
