Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zmapovat výskyt a míru syndromu vyhoření u příslušníků pořádkové policie a zkoumat možný vztah mezi tímto syndromem a pohybovou a sportovní aktivitou, kterou příslušníci provozují ve volném čase. K dosažení tohoto cíle byly provedeny dílčí úkoly, jako jsou literární rešerše, výběr vhodných diagnostických metod a dotazníků, výběr respondentů, sběr a zpracování dat, formulace závěru a doporučení pro praxi. Bylo provedeno anonymní dotazníkové šetření, kterého se zúčastnilo 54 příslušníků pořádkové policie z MO Praha-Smíchov a MO Praha-Radotín. K zjištění míry syndromu vyhoření byl použit dotazník Burnout Measure (BM) a k zjištění úrovně pohybové aktivity u příslušníků pořádkové policie byl použit dotazník IPAQ-short. Součástí dotazníku byly také otázky týkající se základních údajů o příslušnících, pro které byl vytvořen dotazník vlastní konstrukce. Výsledky ukázaly statisticky významný vztah mezi syndromem vyhoření a pohybovou aktivitou příslušníků pořádkové policie. Také se ukázalo, že 10 příslušníků z obou oddělení trpí některými příznaky syndromu vyhoření. Práce také ukazuje, že nejohroženější příslušníci pořádkové policie syndromem vyhoření jsou ti, kteří pracují v rámci procesní činnosti. Tito příslušníci vykazují nejvíce příznaků tohoto syndromu. Věk a délka praxe na oddělení nemají podle těchto výsledků na syndrom vyhoření žádný významný vliv. Na základě těchto výsledků lze doporučit zvýšenou pozornost k této problematice a implementaci opatření ke snížení rizika vzniku syndromu vyhoření u příslušníků pořádkové policie, zejména v procesní službě.
