Předkládaná práce se zabývá dopadem pandemie COVID-19 na pohybovou aktivitu u jedinců s diabetem mellitem. Výzkumu se zúčastnilo 335 respondentů s DM. Diabetiků 1. typu se účastnilo 177 (53 %) a diabetiků 2. typu se účastnilo 158 (47 %). Účastníky výzkumu byli také tři probandi s DM 1. typu, u nichž byly provedeny případové studie. Pro jednotlivé části byly k získání výzkumných dat použity online dotazníky a osobní rozhovory, které byly zaměřeny na intenzitu pohybové aktivity v době pandemie COVID-19 a po pandemii. Hodnocen byl také pohled široké veřejnosti diabetiků na problémy týkající se onemocnění COVID-19. Jedním z kritérií, na něž byl brán zřetel, byl typ DM. Prvním cílem práce bylo zjistit, zda v době pandemie probíhala u účastníků výzkumu pohybová aktivita, a zda je statisticky významný rozdíl v intenzitě pohybové aktivity podle typu DM. Bylo zjištěno, že aktivita výrazně klesla u všech účastníků a na hladině významnosti 0,05 byla prokázána závislost intenzity pohybové aktivity na typu DM. Druhý cíl práce se zabýval zjištěním, zda se hodnoty glykémií v době prodělávání onemocnění zhoršily. Výsledky šetření ukazují, že většina účastníků výzkumu zaznamenávala v této době zvýšené glykémie. Na hladině významnosti 0,05 nebyla prokázána závislost hodnot glykémií na typu DM. Třetím cílem práce bylo zjištění, zda u účastníků výzkumu došlo k příbytku na váze. Diabetici 1. typu přibrali na váze ve 44 % a diabetici 2. typu ve 47 %. Na hladině významnosti 0,05 nebyla prokázána závislost váhového přírůstku na typu DM. Čtvrtým cílem práce bylo zjištění o četnosti prodělání onemocnění u účastníků výzkumu. Prodělání onemocnění 1x uvedlo nejvíce účastníků výzkumu. U diabetiků 2. typu to bylo 60 %, u 1. typu DM 55 %. Na hladině významnosti 0,05 nebyla prokázána závislost v četnosti onemocnění COVID-19 na typu DM. Pátým cílem práce bylo zjištění týkající se průběhu onemocnění. Většina respondentů s diabetem 1. typu (55 %) uvádí mírný průběh onemocnění bez výskytu akutních obtíží. U diabetiků 2. typu mírný průběh onemocnění uvádí o 14 % méně respondentů (pouze 41 %). Na hladině významnosti 0,05 byla prokázána závislost průběhu onemocnění na typu DM. Šestým cílem práce bylo zjištění, jak dlouho po prodělání onemocnění COVID-19 trvala u účastníků výzkumu rekonvalescence. U 20 % dotázaných diabetiků 1. typu nebyla rekonvalescence vůbec zapotřebí, u diabetiků 2. typu toto uvedlo 14 % respondentů. Rekonvalescence v řádů dnů u diabetiků 1. typu trvala u 34 % dotázaných, u diabetiků 2. typu u 24 % dotázaných. V řádu týdnů trvala rekonvalescence u diabetiků 1. typu u 30 % dotázaných, u diabetiků 2. typu pak u 39 % dotázaných. V řádu měsíců bojovalo s rekonvalescencí 16 % respondentů s DM 1. typu a 23 % respondentů s DM 2. typu. Na hladině významnosti 0,05 nebyla prokázána závislost doby trvání rekonvalescence na typu DM. Z výsledků předkládané práce vyplývá, že pandemie covid-19 měla obrovský dopad na pacienty s DM, kteří patřili v souvislosti s onemocněním COVID-19 mezi jednu z nejohroženějších skupin.
