Diplomová práce se zabývá syndromem vyhoření u fyzioterapeutů napříč Českou republikou. V teoretické části práce je podrobně popsán syndrom vyhoření, jeho prevence a intervence a nejvíce ohrožené skupiny. Dále se zde nachází popis oboru fyzioterapie, koncepce oboru, typy zaměření a je zde popsána psychická a fyzická náročnost této profese. Praktická část se věnuje výzkumnému šetření, které je kvalitativně kvantitativního charakteru. V první části je využito dotazníkové šetření pomocí standardizovaného dotazníku Maslach Burnout Inventory, kterého se zúčastnilo 106 fyzioterapeutů a je následně statisticky vyhodnoceno. Ve druhé části jsou vedeny rozhovory se 4 fyzioterapeuty, které jsou analyzovány pomocí interpretativní fenomenologické analýzy. Zjistilo se, že stupeň emocionálního vyčerpání (EE) fyzioterapeutů je vysoký (66 % všech dotazovaných). Stupeň depersonalizace (DP), což je druhá část dotazníku je taktéž vysoký. V pásmu syndromu vyhoření se nachází většina, což je 44 % respondentů. V poslední části dotazníku, která je zaměřena na stupeň osobního uspokojení (PA) vyšly výsledky nejlépe. Většina dotazovaných, což je 61 % uvedla, že mají vysoký stupeň osobního uspokojení, což je přesně na opačné škále hodnocení od syndromu vyhoření. V rámci rozhovorů a jejich analýzy vyšlo najevo, že všichni fyzioterapeuti zažívají ve svých zaměstnáních určitou míru stresu, která je způsobena špatným vedením ze stran zaměstnavatele. Všichni dotazovaní se cítí být nedoceněni, jak finančně, tak slovně. Na základě těchto výsledků je na konci praktické části navržena prevence a intervence.
