Cíl práce: Cílem bakalářské práce byla diagnostika výskytu svalových dysbalancí, jejich problematika a prevence. Vyšetření pomocí funkčního svalového testu u vybrané skupiny hráčů fotbalu a podle vstupního vyšetření vytvoření kompenzačního programu, který by vzniklé dysbalance odstranil. Dílčí úkoly: Prostudování literárních rešerší na téma fotbal, funkční svalové testy, nejčastější zranění ve fotbale nebo sestavení kompenzačního plánu. Prvním úkolem bakalářské práce bylo provést diagnostiku svalových dysbalancí u fotbalového týmu, za pomocí funkčního svalového testu dle Jandy (2004). Na základě vstupního testování byl vytvořen 3. měsíční kompenzační program a po 3. měsících výstupní testování svalových skupin. Kompenzační program trval po dobu 3 měsíců a zúčastnilo se ho celkem 20 hráčů staršího dorostu TJ Sokol Nový Malín ve věku 17-18 let. Následné vyhodnocení výstupního testování a zhodnocení kompenzačního programu. Metodika: Praktická část se skládala ze vstupního testování, 3. měsíčního kompenzačního programu a výstupního testování. Za celou dobu výzkumu došlo ke dvěma testováním, vstupnímu a výstupnímu. Podle vstupního testování jsem navrhl kompenzační program, který měl dopomoct k odstranění nebo alespoň k zmírnění velkých svalových dysbalancí. Za tu dobu jsme provedli 2 měření. Vstupní a po 3. měsících výstupní testování, které jsem následně vyhodnotil a získané anonymní výsledky byly doplněny do předem vytvořených přehledných tabulek. Výsledky a závěr: Zjistili jsme, že kompenzační program, skutečně může dopomoct k odstranění nebo alespoň k zmírnění svalových dysbalancí. Při vstupním testování jsme zjistili, že hráči fotbalu měli nejvíce dysbalancí v oblasti dolních končetin a pánve. Nejvíce zkrácenou svalovou skupinou byly flexory kyčelního a kolenního kloubu, kde bylo naměřeno velké zkrácení u 6 hráčů. Velké zkrácení bylo naměřeno celkem u 6 svalových skupin z 9 měřených a proto všech 6 svalových skupin jsem zahrnul do kompenzačního programu. Co se týče svalových skupin s tendencí k oslabení, byly na tom nejhůře svalové skupiny břišních svalů a velkého, středního a malého hýžďového svalu. Velké oslabení bylo naměřeno u všech svalových skupin. Po 3měsíčním kompenzačním programu jsme při výstupním testu zjistili, že došlo u hráčů k výraznému zlepšení jak u zkrácených, tak u oslabených svalů. Už po 3 měsících od zařazení kompenzačního programu, jsme u všech 20 hráčů dokázali dosáhnout většího nebo menšího zlepšení. Výsledkem výzkumných otázek je, že kompenzační cvičení se osvědčilo jako jedno z velmi účinných metod k odstranění svalových dysbalancí. Bohužel se nám nepodařilo velké zkrácení a oslabení odstranit úplně. Myslím si, že lepších výsledků mohlo být dosáhnuto při delším časovém období. Na závěr mohu tento návrh souboru kompenzačních cvičení zhodnotit jako účinný a vhodný jako prevence funkčních svalových poruch.
